Jak šetrně vyčistit nábytek?

Zná to každá domácnost. Blíží se Vánoce a vzduchem se začínají míhat hadry, smetáky, kyblíky, prachovky a všemožné čistící prostředky. Během úklidu domova pochopitelně nemůžeme vynechat ani nábytek, ale pozor, každý kousek a především materiál vyžaduje jinou péči!

Dřevo – krásné, ovšem choulostivé

Spousta lidí má velmi kladný vztah k přírodě a obklopuje se nábytkem, vyrobeným z dřevěného masivu. Při jeho údržbě a čištění musíme brát ohled hlavně na to, jakou má dřevo povrchovou úpravu.

Na lakovaný nábytek, v našich domácnostech stále ještě hojně rozšířený, vyrazíme jen s hadrem a vodou s několika kapkami saponátu. Po setření skvrn a nečistot vysušíme povrch utěrkou a víc se o něj v podstatě nemusíme starat, protože samotný lak dostatečně chrání dřevo před vnějšími vlivy. V případě silnějšího znečištění je možné vyzkoušet i některý z průmyslových prostředků, vždy je ale potřeba před jeho aplikací důkladně si prostudovat návod k použití. Přípravkem obsahujícím organická rozpouštědla můžeme lakovanou vrstvu nenávratně rozleptat, čističe s pevnými částicemi ji zase mohou škaredě poškrábat. Vzhledem k tomu, že poškozený lak neopravíme jen tak lehce doma na koleně, bývají v tomto případě škody způsobené nesprávným čištěním nezanedbatelné. Naprosto nevhodné jsou pro údržbu lakovaného nábytku také různé leštěnky s příměsí olejů.

Dřevo, ošetřené a napuštěné voskem, si dlouhodobě zachovává svůj přírodní vzhled, ale je náchylné k poškození zejména vylitými tekutinami. I obyčejná voda na něm už po několika vteřinách zanechává skvrny, proto jej čistíme pouze a jedině suchým hadrem. V případě, že je nábytek flekatý nebo v něm jsou rýhy, nezbývá, než poškozená místa vybrousit a znovu napustit voskovým mořidlem. Vyvarujeme se používání drsných čistících past a prášků, opět proto, abychom se vyhnuli poškrábání povrchu.

Nábytek, k jehož povrchové úpravě byl použitý olej, má podobné vlastnosti jako voskovaný, jen o něco málo déle snese působení tekutin. Můžeme jej utřít textilií nepouštějící vlákna, jemně navlhčenou ve velmi slabém mýdlovém roztoku, a podobně jako u předchozích typů nepoužíváme žádné koncentráty a pasty, ale pouze výrobci doporučená olejová leštidla.

Dřevotříska? Snadno a rychle!

K nejpoužívanějším materiálům v nábytkářství patří v současnosti takzvané lamino, které vzniká potáhnutím dřevotřískové desky laminovacím papírem zalitým melaminovou pryskyřicí. Dřevotřísku najdeme v kuchyních, ložnicích, pokojíčcích i obývacích, její čištění není náročné, nicméně i v tomto případě musíme dodržovat několik důležitých zásad.

Dřevotřískový nábytek především zbytečně nemáčíme, voda jej totiž může při dlouhodobějším působení nenávratně poškodit. Při odstraňování běžných drobných nečistot je nejvhodnější použít papírovou utěrku, měkkou suchou nebo navlhčenou textilii nebo jemnou houbičku či kartáček. Při rozsáhlejším znečištění můžeme použít horkou vodu s běžnými čistícími prostředky pro domácnost, vždy je ale potřeba povrch nejprve důkladně na mokro utřít, abychom odstranili vzniklé šmouhy, a pak hlavně dobře vysušit.

Zapomeňme na přípravky, které by mohly svou strukturou povrch poškrábat nebo poleptat, stejně jako na příliš drsné houby nebo drátěnky. Nábytek s lesklou i matnou úpravou bychom jejich pomocí mohli spíš zničit než vyčistit. Vůbec nepoužíváme parní přístroje, které jsou už podstatou svého fungování k dřevotřísce nepřátelské, a pozor také na ostré předměty při odstraňování zašlých skvrn a nečistot.

Na čalounění opatrně

Čalounění sedacích souprav, křesel a židlí dělíme na tři druhy: látkové, kožené a z náhražek koženky. Obecně platí, že na čištění žádného z nich nesmíme používat žádné chemikálie a provádíme je maximálně šetrně.

Z látkového potahu nejprve vysavačem vyluxujeme prach a pokud objevíme nějaké skvrny, použijeme na jejich odstranění pouze přípravky, určené na tento typ čalounění. Nejlepší samozřejmě je vyčistit flek ještě než stihne zaschnout. Když se nám to nepodaří, naneseme doporučené množství saponátu na textilii a čistíme jemným kartáčkem nebo houbičkou pravidelnými tahy po vlasu látky, ne do kruhu. Pokud je polstrování hodně špinavé, můžeme na jeho vyčištění vzít takzvanou suchou pěnu nebo speciální saponáty, v každém případě je nutné řídit se přiloženým návodem k použití.

Nečistoty z koženého čalounění nikdy neodstraňujeme mechanicky, ani za pomocí chemikálií či pracích prášků. Kůže je jako přírodní materiál totiž pořád „živá“ a mohli bychom ji poničit. Na lokální skvrny vezmeme bavlněný hadřík a jemný roztok mýdla s neutrálním pH, když chceme udělat kompletně celou sedačku, je nejlepší koupit speciální sadu na čištění koženého nábytku. V té kromě čistícího prostředku najdete i impregnaci pro ošetření kůže.

Nejčastější náhražkou přírodního materiálu je takzvaná ekokůže, vyrobená z bavlněného úpletu, na který se nanáší vrstva polyuretanu. Na pohled je od té pravé k nerozeznání, rozdíl je však v tom, že je propustná, a tím je také čalounění náchylnější na poškození tekutinami. Ekokůži čistíme podobně jako její přírodní „sestru“, postačí nám vlhký hadr nebo houba a slabý mýdlový případně saponátový roztok. Nikdy nedrhneme kartáčem ani příliš tvrdou houbou a také v tomto případě mají stop všechny agresivní chemické přípravky.

Když nábytek zapáchá

Stává se to zejména u starších kousků nábytku, které mohou občas nepříjemně smrdět zatuchlinou a plísní. Se zápachem dřevěných dílů si poradíme tak, že smícháme stejný díl vody a octa, dobře vyždímanou houbou tuto směs vetřeme do dřeva a necháme vyschnout. Na zatuchlé textilní čalounění pak použijeme jedlou sodu, kterou v silné vrstvě nasypeme na látku, necháme 24 hodin působit a poté důkladně vysajeme. Při této metodě ale musíme dávat velký pozor, aby nábytek nestál na přímém slunečním světle, protože soda by začala působit jako bělidlo a mohlo by dojít k poškození potahu